… akorát že vůbec?

Tohle není tak docela další letní vedro, na které jsme přece zvyklí*é. Vlny horka jsou tady jako důsledek lidské činnosti a s politikou to všechno souvisí možná trochu víc, než si myslíme. Výsledky výzkumu World Weather Attribution (který mimochodem vyšel v pátek, takže je zatraceně aktuální) vypovídají, že:

To, že jde o něco bezprecedentního, koneckonců potvrzuje i fakt, že podle ČHMÚ v posledních dnech v ČR opakovaně padají teplotní rekordy. Vsadím se, že než tenhle newsletter vyjde, tenhle odkaz budu muset ještě několikrát aktualizovat. Samozřejmě se tu ale nebavíme jen o Česku, protože tepelná kupole (heat dome), která k nám nechává proudit jen horký vzduch z jihu, ale nepouští ho ven, se rozprostírá nad celou Evropou.

Stejně jako většina klimatických jevů tu tahle kupole byla vždycky, ale teď jsou vlny vedra výrazně delší a častější, než jak tomu bylo v minulosti. A za tenhle zhoršující se trend samozřejmě nemůže nic jiného, než emise skleníkových plynů. Ty nám sice ohřívají planetu jen o setiny stupně ročně, ale jak vidíme, i to má na naši společnost obrovský vliv.

Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.

S tím vlivem na společnost je to ale taky trochu složitější. Pražský primátor nám možná doporučí si dát ledovou matchu, ale pak si pravděpodobně zapne klimatizaci nebo si hodí homeoffice a malou barbecue u bazénu jako belgický ministr obrany. Naopak lidé, kteří se neschovají v klimatizované kanceláři, ale třeba pracují na stavbě, jsou vedru vystaveni velmi nemilosrdně. A to ani nemluvím o tom, že zejména staří lidé, které doma nemá kdo zkontrolovat, kvůli vlnám horka umírají. Takže to, co pro někoho znamená příležitost si lehnout k bazénu s notebookem, pro jiného může být opravdu živelnou katastrofou jako třeba povodeň nebo tornádo.

Víme tedy, že vedro způsobují emise skleníkových plynů. 80 % z nich vypouští pouhých 57 společností a prospěch z toho má jen pár lidí na jejich vrcholku. Zároveň ale nejvíc dopadají na skupiny obyvatel, které na tom už tak nejsou dobře (zdravotně, sociálně nebo ekonomicky), a tak se nemůžou nijak bránit.

Čas se naštvat = právě teď

Co s tím, ptáte se? Jestli si taky připadáte bezmocní*é a nejradši byste si na popud všech těch Američanů v komentářích na sociálních sítích pořídili klimatizaci, nejste v tom sami*y. To ale bohužel není ideální řešení, protože právě technologie jako klimatizace, které vypouštějí spoustu emisí, nás do téhle situace v první řadě dostaly.

Ale vinit jednotlivce rozhodně není na místě, řešení problémů spojených s emisemi skleníkových plynů zkrátka musí být globální a systémové. Skvěle to za mě vystihl příspěvek European Greens, kde propojují individuální rovinu zavírání oken a chození do parku s volbami, aktivismem a celkově aktivním politickým životem:

A právě o tom to je. Tohle léto je nejchladnější léto našeho života. Pokud s tím tedy nebudeme něco dělat. A protože naše politická reprezentace to zjevně za prioritu nepovažuje, musíme to za prioritu považovat my.

Opravdu nemusíme bezmocně čekat, než svoje emise sníží Čína a Indie (mimochodem, Čína už teď vyrábí přes 80 % solárních panelů na světě). Když už neřešíme vypouštění emisí samotných, jde aspoň něco dělat s tím akutním vedrem. Například ve Francii existují chladící centra, v Rakousku se pečuje o ohrožené lidi a ve Španělsku se upravuje denní režim práce. A co teprve dlouhodobě! Jak píše World Weather Attribution, pořád máme čas konat:

Takže musíme nejen dodržovat pitný režim, zavírat přes den okna a kontrolovat sousedy. Musíme demonstrovat, podepisovat petice, aktivně oslovovat politiky… a taky o tom všem mluvit s lidmi okolo sebe. My lidé bohužel máme často pocit, že se nás nějaký problém netýká, dokud se skutečně netýká nás, nebo někoho z našeho blízkého okolí. Jenže když je nás naštvaných tolik…

Proč si v tom připadám sám*sama?

Prostě a jednoduše proto, že když se dva perou, třetí se směje. A tak dál budeme argumentovat o tom, kde by měly stát větrné elektrárny a jestli náhodou nezabíjí příliš mnoho ptáků, a oligarchové za našimi zády vytěží další uhlí a vypustí do vzduchu, který dýcháme, další a další emise.

A právě tihle oligarchové, třeba Pavel Tykač a Daniel Křetínský, vlastní média. Samotný způsob, jak nás média o krizi informují - a jestli vůbec přiznají, že se o krizi skutečně jedná - pak samozřejmě ovlivňuje to, jak jako společnost vlny veder vnímáme. No a zatímco budeme polemizovat o tom, jestli je v létě vždycky vedro a v zimě vždycky zima, bude se nám tu dýchat opět o něco hůř. Ale o tom, že informace jsou taky politické, si povíme zase někdy příště.

Subscribe now

Letem světem 🌍

5 zpráv, co by vás neměly minout:

1. Společnosti, které vyhodily velké množství zaměstnanců na úkor AI, se k nim vrací. Kdo s čím zachází, s tím také schází, řekla bych.

2. Nejvyšší soud odmítl Trumpovu snahu omezit udělování občanství dětem narozeným v USA. Za tento rozsudek se mimo jiné postavil i soudce, kterého Trump sám jmenoval.

3. Vláda protlačila nový služební zákon, který by vedl k významné politizaci státní správy. Možná ho ale EU smete ze stolu, snad nebude pozdě.

4. Kvůli přesunu lidskoprávní agendy z úřadu vlády v jeden den na svou pozici rezignovalo 53 expertek*expertů. To si jako zaměstnavatel za rámeček nedáte.

5. Předseda britské vlády Keir Starmer představil nový program na obranu země, který se inspiruje u Ukrajinců.

Co konzumovat místo scrollování 🤳

🎧 Lukášková: Román Výšina vznikl z vedra. A z odvahy přestal řešit druhé (Kulturák) - Ještě tematicky o tom, jak autorka psala knihu o změně klimatu, aniž by vlastně psala knihu o změně klimatu. Rozhodně si ji chci přečíst!

📖 Ztracená země: Příběh moderního Ruska (Filip Scherf) - Pozornost (moje i světa) se teď upírá spíš na západ, ale vzdělávat se o východu je taky důležité.

🎧 Koloniální myšlení pro 21. století? Trumpův zeť kupuje největší albánský ostrov a místní se bouří (Impakt) - Ze sekce “nechápu, že tohle se vážně děje.”

🎥 Never Too Small - Tohle je šmejděníčko šmejdění pro všechny, koho zajímá, jak se dá bydlet na malém prostoru. Na tomhle kanálu mě baví úplně všechno!

💅 Nejsem feministka, nestojím na barikádách (Nicole Karráová) - Můj girlboss tip směřuje k prvnímu newsletteru, který jsem na Substacku začala číst. Dejte si!

Děkuju za pozornost. (Poděkujte si za ni taky!) 🫶

Pokud máte nápad na to, jaké téma bych mohla v newsletteru rozebrat, nebo jakoukoli jinou zpětnou vazbu, napište mi na Substacku nebo na Instagramu. Budu ráda!

Share

A tím nemyslím jenom trendy v oblékání, hudbě nebo třeba sportech, jsme ovce i v tom, nad čím přemýšlíme. Dovolte mi pár příkladů:

• Psal se rok 2015: Byla jsem na výměně v Belgii a pocítila dopad teroristickýho útoku, takže jsem se začala zajímat o to, proč existuje terorismus.

• 2018: Začaly protesty Fridays for Future a chodily i kolem naší školy, a tak jsem zjišťovala, proč se to děje. Díky tomu jsem se začala víc zajímat o ekologii.

• Rok 2020 je asi jasný, ne? Každopádně řekněme, že už vím, jak funguje PCR test.

• 2024: Začala jsem psát diplomku a profesorstvo nám vehementně zakazovalo používat AI, takže jsem se zajímala o to, co to je a jak to funguje, a proč bych to neměla používat.

• 2026: Algoritmy na sociálních sítích mi začaly ničit pozornost a brát volný čas, tak jsem se začala zajímat, jestli se to nedá nějak regulovat.

Zkrátka a dobře jsem si uvědomila, že to, nad čím přemýšlím, o co se zajímám, jaké zprávy čtu, to všechno je politické.

… a tak vznikl nápad na tenhle newsletter.

Všechno je politické. ✍️

Co to ale znamené politické? Podle slovníku Merriam-Webster je může slova politický znamenat například:

Já ale tvrdím, že všechno je politické, což teda rozhodně neznamená, že by se všechno týkalo vlády nebo stranické politiky (naštěstí). Znamená to, že naše každodenní volby, vztahy a hodnoty mají dopad na společnost a společnost je ovlivňuje. Jak řekla Kamala Harris, nespadli*y jsme všichni z kokosové palmy. Všechno, co děláme, existuje v kontextu. Kontextu moci, hodnot, privilegií a rozdělení zdrojů. Tedy v kontextu politiky.

Samozřejmě nejsem první, koho něco takového napadlo. Když jsem vymýšlela název tohohle newsletteru, vzpomněla jsem si na jednu ze základních myšlenek feministického hnutí - totiž že osobní je politické (the personal is political). Druhá vlna feminismu vlastně celá stála na myšlence, že problémy žen nejsou jejich osobní problémy, ale reflektují nerovnost ve společnosti. V 50. letech to bylo třeba to, že sice jedna žena konkrétní možná může pracovat, ale bude na ni kvůli tomu nahlíženo jako na méně “ženskou”. Ostatním ženám to navíc vlastně nepomůže, protože společnost nevnímá práci jako něco “normálnějšího” pro všechny ženy. Ale kdyby si každá žena myslela, že je její vlastní problém, že nechce být doma u plotny, nikam bychom se jako společnost neposunuli*y.

Tohle ale není žádná otázka minulosti. I my dneska v Evropě ale naším každodenním chování ovlivňujeme svět okolo nás - ať už tím, za co utrácíme peníze (platíme značkám, se kterými souzníme?), co jíme (podporujeme ekologické zemědělství nebo masovou výrobu?) nebo jestli třídíme odpad (produkujeme více emisí?). Tím netvrdím, že chování jednotlivce změní celý svět, ani že bychom měli*y dělat všechno “správně”. Protože ten vztah je vzájemný - okolní svět taky ovlivňuje naše chování: když máme malý plat, těžko si můžeme dovolit drahou etickou kosmetiku. Když bydlíme na vesnici s jedním obchodem, nemůžeme si vybrat biopotraviny, když nejsou v nabídce. A tak dále.

Kdybych chtěla rozebrat cokoli, co jsem dneska udělala, pravděpodobně bych v tom našla politickou dimenzi. Díky evropským regulacím kvality potravin snídám jablko, na které nikdo nestříkal toxické chemikálie. Pak jdu do práce (to je rozhodně politický, jsem přece žena!) pěšky, protože mimo jiné kvůli cenám benzinu a MHD se mi rozhodně nevyplatí vlastnit auto. A mohla bych pokračovat.

A komu tím prospějete, co?

Než tenhle text znechuceně zavřete s tím, že se nepotřebujete další woke holku, co vás bude poučovat o životě, tak tohle přesně nechci dělat. Naopak.

Chtěla bych se totiž naučit zajímat o svět okolo sebe bez existenciální hrůzy (protože co se to sakra děje). Chtěla bych se nad věcmi a lidmi okolo sebe zamýšlet víc do hloubky, ne jen podle titulků novinových článků. Chtěla bych se naučit konzumovat zprávy nějakým méně depresivním, pomalejším způsobem. A rozhodně to nechci dělat na sociálních sítích, abych se doomcrollovala do černé díry deprese.

Pokud jste si aspoň u jedné z předchozích vět pokývli*y hlavou, tenhle newsletter bude přesně pro vás. Každých 14 dní vám přistane do e-mailové schránky zamyšlení o tom, že je něco politické (mám v plánu třeba kafe, běh nebo sluchátka) spolu se shrnutím zpráv z posledních dní a tipy na poslech, sledování nebo četbu.

Beru to pro sebe i pro vás jako takovou výzvu pro naši pozornost. Chci totiž víc číst, než scrollovat. A věřím, že vy taky. Čtení je totiž rozhodně politické.

Subscribe now

Letem světem 🌍

5 zpráv, co by vás neměly minout:

1. Vláda schválila zrušení poplatků za ČT a ČRo. Veřejnoprávní média připravují stávku, více informací by měla sdílet dnes.

2. Válka na Ukrajině (i její horká fáze, která začala v roce 2022) už trvá déle, než první světová válka. Ruský slib, že do Vánoc bude hotovo, se tedy nenaplnil.

3. Elon Musk je první dolarový bilionář v historii. Doporučuju prozkoumat grafy od BBC, které ukazují, jak strašně moc to ve skutečnosti je.

4. Skupina senátorů navrhuje omezit přístup k tranzici a zavést konverzní terapie. Proč a co s tím?

5. A na závěr jedna pozitivní: Temu dostalo pokutu od Evropské unie za to, že evropskému zákaznictvu prodává nebezpečné zboží.

Co konzumovat místo scrollování 🤳

🎧 Jsou mrtvá média, objektivita i texty? (Krize) - Redakce Voxpotu se baví o tom, jak konzumujeme zprávy a jestli vůbec ještě někdo čte články na webu.

📖 Yesteryear (Caro Claire Burke) - Kniha, kterou jsem od dočtení nepustila z hlavy. Potřebujete vědět, že je o tradwife influencerce, a nic víc si o ní nehledejte.

🎧 Who needs experts? (The Gray Area) - Podcast o tom, jak jako společnost přistupujeme k odborníkům*odbornicím. Je to trošku depka, ale důležitá depka.

🎥 Pan Nikdo proti Putinovi - Ano, to je ten film, co vyhrál Oscara. Ano, měli*y byste si ho pustit, pokud vás doposud minul.

💅 Rozárie Haškovcová: Změna klimatu by měla být tématem všech stran (Radio Wave) - Můj první girlboss tip nemůže být nikdo jiný, než Róza. Fun fact: jednou jsem ji porazila v Osadnících v Catanu.

Děkuju za pozornost. (Poděkujte si za ni taky!) 🫶

Pokud máte nápad na to, jaké téma bych mohla v newsletteru rozebrat, nebo jakoukoli jinou zpětnou vazbu, napište mi na Substacku nebo na Instagramu. Budu ráda!

Share